Byla to fantasmagorie?
zimní pokus v odlehlých částech Tater
V Tatrách jsem si občas vymýšlel nějaké specialitky. Ať už to bylo sem tam nějaké sólo, nebo v zimě nějaké netradiční záležitosti…..a jedna z takových byla dlouho vymýšlené, hledané, v chytrých knížkách prohlídnuté ze všech stran, zimní „zřetězení“, třech „velkých“, ale především odlehlých stěn na severní straně Tater. Hrebeň Hrubó z Hlinské doliny, Rameno Kriváňa z Nefcerky s následným výstupem severovýchodní stěnou na Kriváň.
Naštěstí jsem měl tehdy (ca v roce 1989?) spolulezce Martina, kterého nebylo třeba dvakrát přemlouvat. Plán byl jednoduchý: před zavíračkou přifrčíme na Popradské, dáme jedno maximálně dvě, přes noc přeskotačíme přes Koprovské sedlo do Hlinské doliny, tak abychom někdy za rozednění mohli nalézt do stěny někde směrem na Zadnů Garajovou vežu, sestoupit do Nefcerky, (zde bivak). Další den něčím na Rameno Kriváňa (našli jsme si něco nejlehčího, tuším že nějaký Mžourek-Pechouš za V), pak kousek po hřebeni Ramena (po cestě někde bivak) a přímo do stěny Kriváňa nad Kotlinami a dále horegrůňom na Kriváň, někde biváček a dolů na Štrbské do hospody.
No jak říkám, vymyšlené to vypadalo poměrně jednoduše :-) ani mrazy nebyly nějaké dramatické spíše téměř žádné, takže poďho do toho.
První problém vzniknul již na Popradském, přišli jsme trochu dříve, nějak zachutnalo, tím pádem mírně opadla morálka…a už jsme spali na terásce. No nic…času máme habaděj, volno jsme si udělali s nějakou rezervou, takže se nic neděje. Celý den se štracháme sněhem pod Hrubó, v rámci luxusnějšího přespání jsme si vykopali v závěji nádherný biváček, utěsnili, takže večeře i noc byla téměř exkluzivní, párečky, po večeři cigárko. Ráno frčíme do stěny. Kdo zná trochu Hrubó, nebo alespoň jednou v životě byl v Hlinské dolině, určitě se musel této stěně obdivovat. Více jak 1300m vysoká hradba dlouhá nějaké 2km.Téměř totální divočina, prý i medvědi, no prostě paráda. A ještě se v tom orientovat :-). Takže výsledkem téměř celodenní snahy byl variantní prvovýstup na Zadnou Garajovou lávku, tak za IV.
Ale už vidíme Rameno Kriváňa a Nefcerku a Kriváň, no kurva to je mazec……byl jsem to já, kdo začal vymýšlet proč to nepůjde. Snad pod vlivem toho, že v té době jsem měl po úrazu lokte, který dodnes nenarovnám (místy tehdy ještě pobolíval), možná jsem byl měkej, možná také tím, že v předchozí sezóně nebylo nic moc nalezeno, však Bajo o tom píše a kreslí :-).
Dolů do Nefcerky to šlo celkem hladce, nějaký slaňáček taky byl, chvíli se motáme po dolině a hledáme v Ramenu nástup, dokonce i připravený biváček jsme našli,…. he, nevymýšlíme takové opičárny sami……….a pak jsem to „odpískal“.
Takže Nefcerkou dolů do Koprovské, to je taky mazec, divočina jak sviňa, sem tam medvědí stopy, blbečci mají v zimě spát přece, a nekonečná cesta na Podbánske. Chytli jsme ještě otevřenou hospodu, přespali v oblíbené autobusové zastávce, ráno nás zkontrolovali celníci, že kde jsme byli…aha…a potkali jste tam někoho…iba daaké stopy….aha, tak dobre chalani.